Počet svítidel určuje šířka stolu a délka jeho desky. U menšího stolu stačí jedno svítidlo, u delšího je lepší použít dvě nebo tři menší.
Rozestupy mezi nimi by měly být rovnoměrné,
obvykle kolem 60 až 80 cm, aby světlo pokrylo celou plochu bez tmavých míst. Více menších svítidel působí vyváženěji než jedno velké a lépe se s nimi pracuje při změně uspořádání. Důležité je, aby svítidla nebyla příliš blízko okraje stolu, jinak budou oslňovat lidi sedící na koncích.
Bez vrtání znamená, že panely připevníte na zábradlí pomocí svorek, na parapet zavěšeným rámem nebo je postavíte na balkon na betonové zatížení. Zábradlí musí unést nejen hmotnost panelů (dva panely váží kolem 25–30 kg), ale hlavně vítr – při poryvu vzniká na plochu panelu velký tlak a špatně
dotažené svorky povolí. Používejte svorky s pryžovou vložkou a dotahujte je na předepsaný moment, ne „naplno rukou". Betonové zatížení funguje jen tehdy, když je rám skutečně ukotvený a panely nesedí na volně ložených deskách.

Zóny v jedné místnosti nemusí být oddělené zdí. Funguje i nízký nábytek, koberec, změna podlahy nebo orientace sedací soupravy. Dobře poslouží knihovna do výšky pasu, která oddělí ložní část od obytné, ale nechá světlo projít nad sebou. Naopak plná vysoká skříň uprostřed místnosti je typická chyba: rozsekne prostor, zablokuje světlo a garsonka se tím zmenší opticky i fakticky. Pokud už potřebujete vyšší předěl, dejte ho co nejdál od okna, ideálně blízko vstupu.
Pozor na zrcadla a světlé povrchy. Velké zrcadlo na stěně naproti oknu dokáže odrazit denní světlo hluboko do místnosti a výrazně ji prosvětlit. Stejně fungují bílé nebo světle šedé stěny a matné povrchy, které světlo rozptylují. Naopak tmavé stěny, masivní nábytek a lesklé plochy světlo pohltí nebo vytvoří ostré odlesky. Běžná chyba je natřít celou garsonku na tmavo, protože to vypadá elegantně na fotkách — v jednookenním bytě to ale znamená, že i v poledne budete svítit.
Vrstvené osvětlení není luxus, ale nutnost. Počítejte s tím, že denní světlo dozadu nedojde, a připravte si tři úrovně: celkové světlo ke stropu nebo na zeď, pracovní lampu u stolu a bodové světlo u postele. Důležité je, aby se daly zapínat samostatně. Jediné centrální světlo uprostřed stropu je častá chyba, protože osvětlí střed a zóny nechá ve stínu. Světla veďte tak, aby kopírovala hranice zón — lampa nad jídelním stolem nebo stojací lampa u křesla zónu přirozeně ohraničí.
Výkon se volí podle toho, kolik zbytků běžně zpracováváte. Pro dvoučlennou domácnost stačí slabší motor, který zvládne měkké zbytky zeleniny, slupky a drobné kosti. Domácnost se čtyřmi členy a častým vařením už potřebuje vyšší výkon a hlavně plynulý chod bez dlouhého mletí. Vyšší výkon ale neznamená, že můžete do drtiče házet všechno — silné kosti, vláknitou zeleninu nebo velké množství škrobů zanesou potrubí i při sebevýkonnějším stroji.
Nejčastější chyby se opakují: podceněná tloušťka příčky, chybějící rezerva na omítku, kolejnice upevněná do měkkého podkladu a seřizování až po položení podlahy. Kdo si tyto body projde před objednáním, ušetří si bourání. Posuvné dveře do pouzdra nejsou složité, ale nesnášejí improvizaci — rozhoduje příprava, ne montáž samotná.
Garsonka s jediným oknem se zónuje obtížněji než jiné dispozice, ale není to nemožné. Klíčem je pochopit, že světlo přichází jen z jednoho směru a každá zóna, kterou postavíte do cesty, ho ukousne. První a nejčastější chyba je umístit postel nebo vysokou skříň hned naproti oknu. Vznikne stěna, za kterou světlo nedojde, a zadní část bytu zůstane trvale šerá. Proto
rekonstrukce koupelny krok za krokemčněte tím, že si stoupnete ke dveřím a podíváte se, kudy světlo reálně putuje. Nábytek pak stavějte podél stěn, ne napříč tokem světla.
Měření se dělá na třech místech šířky a třech místech výšky, a to vždy včetně těsnění a případných klik. Rozhodující je nejmenší rozměr, ne průměr. U šířky se měří vnitřní světlost otvoru, u výšky od prahu po horní hranu. Pokud se síť montuje na rám, měří se vnější rozměry rámu, ale pozor na rohy a na to, zda nepřesahují panty. Typická chyba je měřit jen jednou uprostřed a pak zjistit, že u okraje je otvor o centimetr užší. Stejně časté je zapomenutí na parapet nebo na práh, který brání dosednutí spodní lišty.
Jak rozvrhnout zóny, aby světlo došlo až dozadu Ložní zónu umístěte co nejblíž oknu, protože potřebuje méně světla než pracovní nebo obytná část. Postel postavte čelem k oknu nebo bokem, ale ne tak, aby její čelo tvořilo bariéru. Pracovní stůl naopak patří blíž ke světlu, ideálně kolmo k oknu, aby světlo dopadalo na plochu z boku a neoslňovalo. Jídelní nebo odpočinkový kout pak umístěte do zadní části, kde světla ubývá — tam ho doplníte lampami. Tím vznikne přirozený přechod od světlé části k tmavší, který zóny oddělí sám.