0 votes
ago by (120 points)
Jeden blok, jeden problém, jedna oprava Během bloku drž pravidlo, že se vždy dokončí jedna chyba úložné prostory v malém bytěčetně testu a zápisu. Přepínání kontextu je největší zabiják soustředění a u oprav se projevuje obzvlášť silně. Když narazíš na chybu, která se táhne přes víc vrstev, zapiš si ji jako samostatný úkol a pokračuj dál. Typická chyba je snaha opravit všechno najednou, protože se to „přece týká stejného souboru".

Nejčastější chyba je předčasné rozšíření. Vývojáři přidají Redux kvůli jednomu formuláři a pak do něj cpou všechno, protože je po ruce. Druhá častá chyba je mutace stavu: přímé přiřazení do objektu v reduceru způsobí, že se komponenta nepřekreslí, i když se data změní. Vždy vracejte nový objekt nebo použijte nástroj, který neměnnou aktualizaci zajistí. Třetí chyba je příliš mnoho akcí pro jednu uživatelskou operaci; slučte je tam, kde dávají smysl společně.

Nakonec: metodika se má měnit podle toho, co ukazují čísla, ne podle dojmu. Vyberte si dvě až tři metriky, například průběžnou dobu a počet rozpracovaných položek, a sledujte je několik týdnů. Až se změní postup, porovnejte výsledky. Kanban, který se nevyvíjí, se dřív nebo později zastaví a zůstane z něj jen tabule na zdi.

Typické chyby začátečníků se opakují. Nikdo nezkontroluje, zda stejnou opravu neřeší jiný pull request. Chybí test, který by selhal před opravou a prošel po ní. Komentáře v kódu vysvětlují, co řádek dělá, místo proč. Autor nereaguje na připomínky nebo je bere osobně. A často se stane, že se změní soubor, který s problémem nesouvisí, protože editor při uložení přeformátoval celý dokument. Všechny tyto chyby se dají odhalit před odesláním: projděte si rozdíly změn, spusťte testy a porovnejte svou větev s hlavní větví projektu.

Kanban vypadá jednoduše: sloupce na tabuli, kartičky, limity. Právě proto se při jeho zavádění dělá nejvíc chyb. Většina týmů začne tím, že nakreslí pracovní postup, a teprve pak zjišťuje, že nemá data ani dohodu o tom, co jednotlivé sloupce znamenají. Výsledkem je tabule, která po dvou týdnech osiří. Metodika se nemá přizpůsobovat tabuli, tabule má popisovat skutečnou práci.

Přechod z MySQL na PostgreSQL neznamená jen přepsat připojovací řetězec. Rozdíly v typech, transakcích a chování serveru se projeví až při provozu. Proto je lepší začít inventurou: projít schéma, uložené procedury, triggery a dotazy, které sahají na hraniční hodnoty. Výsledkem by měl být seznam míst, kde se sémantika obou databází rozchází, a odhad, co z toho půjde přepsat automaticky a co ručně.

Pozor na sloupce typu „čeká na schválení" nebo „v testu". Pokud v nich leží karty týdny, nejde o práci, ale o frontu. Fronty je potřeba měřit a zkracovat, ne schovávat za limit. Zapište si, jak dlouho položka v každém stavu stráví, a porovnejte to s tím, co jste očekávali. Rozdíl bývá nepříjemně velký a právě tam leží skutečný prostor pro zlepšení.

Selektory a middleware jako místo, kde se rozhoduje o výkonu Komponenty nepřipojujte k celému storu. Pište selektory, které vracejí jen potřebný kus stavu, a používejte memoizaci tam, kde výpočet není triviální. Selektory také dobře poslouží jako jediné místo, kde se mění tvar dat pro komponentu. Když se rozhodnete měnit strukturu storu, upravíte selektor a zbytek aplikace zůstane nedotčený.

Druhá častá chyba je příliš mnoho pravidelných schůzek nad tabulí. Kanban není o schůzích, ale o toku. Stačí krátké denní setkání u tabule zaměřené na překážky a jedno delší setkání jednou za čas, kde se probírají data a změny postupu. Pokud se schůzka zvrhne v hlášení stavu jednotlivých karet, zkraťte ji a přesuňte detail jinam.

Asynchronní logiku nedávejte do komponent. Middleware pro vedlejší efekty držte odděleně od reducerů, které musí zůstat čisté a synchronní. Reducer nesmí volat API, generovat náhodná čísla ani číst z globálních proměnných. Stejný vstup musí vždy vrátit stejný výstup, jinak přestanou fungovat testy i předvídatelné chování aplikace. Do middlewaru patří požadavky na server, ukládání do úložiště i složitější orchestraci více akcí.

Druhá vlna problémů přichází s dotazy. MySQL je tolerantnější k implicitním převodům typů a k porovnávání čísel s řetězci. PostgreSQL je striktnější a takový dotaz odmítne nebo vrátí jiný výsledek. Projděte všechny dotazy s LIKE, s agregačními funkcemi a s práci s datem. Funkce jako NOW(), DATE_FORMAT nebo IFNULL je potřeba nahradit ekvivalenty (now(), to_char, coalesce). Automatická náhrada funguje jen částečně.

Malé funkce a jedna odpovědnost Funkce, která dělá tři věci, se špatně testuje i čte. Rozdělte ji: načtení, transformace a zápis patří zvlášť. Pomáhá i brzký návrat místo hlubokého vnořování. Místo if (a) if (b) { … } použijte if (!a) return; a pak if (!b) return;. Snižte počet parametrů; tři a víc uživatele nutí hledat pořadí v definici. Objekt s pojmenovanými poli je čitelnější než dlouhý seznam argumentů. A vyhněte se vedlejším efektům, pokud to jde — funkce, která jen vrací hodnotu, se snadno skládá a testuje.

Your answer

Your name to display (optional):
Privacy: Your email address will only be used for sending these notifications.
Welcome to QNA, where you can ask questions and receive answers from other members of the community.
...